Bristolští TURBOWOLF jsou případem řádně švihlé kapely, která našla cestu, jak spojit silné hitové zpěvy, retro, elektro, rockovou perverzi i stoner metal. Ačkoliv jejich zvuk kytar občas připomíná chiptune, v jejich hrudi bije poctivé rock’n’rollové srdce. Aktuální album je ukázkou toho, že i na současné rockové scéně jde věci dělat s vlastním ksichtem.

Jednoduché houpavé kytarové linky se unisono vpíjí do basy a vytváří jednolitou masu zvuku, ze které kapela tesá hranaté riffy, jež společně s funkční rytmikou jednoduše válcují. Do toho přichází velmi tvárný vokál šíleného Chrise Georgiadise, nakopávajícího kapelu do výšek i hloubek. Od éterických, zasněných poloh plných vzdušnosti až k sekanému chraplavému diktátu. Občas si připadám jako bych byl s TURBOWOLF na výletě v pekelné formuli, která jezdí na kokain. Trocha psychedelie a halucinogenů tu nezaškodí. Přece je to v jádru rocková párty, která pěkně prdí v kytarách a celek nepostrádá punkový lauf.

Jak pěvecké linky Chrise Georgiadise, tak jedovaté klávesy spolu s obhroublým zvukem kytar beze zbytku a jednoznačně definují tuto kapelu. Záměna je nepravděpodobná. Oproti minulosti mám pocit, že TURBOWOLF lehce ubrali nohu z plynu a přidali na melodičnosti, která jim ve výsledku velmi prospívá.